Zoo Liberec

dobrodružství z poznání


Video

Porod žirafy Niobe
Zobrazit všechna videa

Magazín ZOO Liberec

06-01-15-11-21-19-magazin-zoo-liberec-66_kveten-2015jpg.jpg

Online hra o ZOO Liberec

www-hrajpg.jpg
Úvod Průvodce po ZOO Liberec 95 let ZOO Liberec (1919 - 2014)
95 let ZOO Liberec (1919 - 2014)

ZOO Liberec slaví v roce 2014 - jako nejstarší v bývalém Československu - své pětadevadesátiny. V této sekci jsme pro Vás připravili řadu materiálů, které se k našemu výročí vztahují. Nabízíme Vám unikátní historické fotografie a dokumenty, základní data i pestré povídání.

Jak šel čas s řediteli

V ZOO Liberec se od jejího založení v roce 1919 zatím vystřídal plný tucet ředitelů. Na každého z nich tak v průměru přichází 7 a půl roku služby. Jak ale uvidíte z následujícího přehledu, zejména v první dekádě po skončení 2. světového války byla na místě šéfa ZOO poměrně velká fluktuace.

Erich Sluwa (1919-1945)
Čeněk Podaný (1945-1947, ředitel a hospodářský správce)
Josef Němeček (1947-1948)
Ing. Lubomír Nebeský (1948)
František Holas (1949-1951)
E. Sameš (?)
B. Beneš (?)
B. Mertlík (?)
J. Dry (všichni čtyři v letech 1951-1954)
Jiří Badalec (1954-1982)
RNDr. Josef Janeček (1982-2004)
MVDr. David Nejedlo (2004-)

 

Jaká zvířata jsme také chovali?

images/stories/lemurjpg.jpgZa devadesátpět let existence se v liberecké ZOO prostřídalo neuvěřitelné množství zvířecích druhů. V meziválečném období pečovali liberečtí chovatelé jen asi o 500 jedinců ve 130 živočišných druzích, velký nárůst chovaných zvířat pak ale nastal po roce 1954, kdy se ředitelem stal Jiří Badalec.

Souviselo to pochopitelně i s územním rozvojem zahrady a jejím rozšířením do dnešní horní části, což si vyžádalo podstatné zvýšení stavů. V ZOO se tak během dalších desítek let objevila zvířata, která jsou už jen historií, ale na něž dodnes návštěvníci rádi vzpomínají (medvědi, klokani, krásné velké šelmy, nosorožci...), zakotvily tu ale napevno i druhy, které jsou dosud vlajkovou lodí libereckých chovatelů (šimpanzi, lachtani, sloni, exotičtí kopytníci, dravci). V posledních letech se počet chovaných druhů zvířat ustálil na 170 - 180 a počet jedinců dosahuje kolem 1500.

images/stories/jakjpg.jpgjak (Bos grunniens)
Nádherný a mohutný kopytník počítá svou nedlouhou historii v liberecké ZOO v letech 1954 až 1963, kdy se zde vystřídaly tři páry. V roce 1961 se zde narodilo první mládě, celkem si pak jaci připsali pod Ještědem dvě. Další tři se ještě narodila z našich samic v ZOO Brno.

images/stories/jerabjpg.jpgjeřáb paví (Balearica pavonina)
Vzezřením nádherní ptáci se v ZOO Liberec vyskytovali v letech 1975 až 1992. Přestože byli po právu hvězdami řady propagačních a osvětových materiálů, neobdařili historii svého chovu žádným mládětem.

images/stories/klokanjpg.jpgklokan rudokrký (Macropus rufogriseus)
Velmi populární zvíře ZOO Liberec chovala v letech 1958 až 1981. První kus přitom dorazil ze Spolkové republiky Německo, první vlastní odchov (samice Bobina) přišel hned o rok později a od té doby se v Liberci narodilo dalších 20 mláďat. Klokani obývali expozici v místě dnešního pavilónu plameňáků, ale v Liberci se jim příliš nedařilo zdravotně. Ve vlhkém prostředí totiž měli problém s tzv. vodnatelností hlav, a také proto byl jejich chov nakonec ukončen.


images/stories/lachtanjpg.jpg
lachtan kalifornský (Zalophus californianus)
Z celé řady v minulosti chovaných ploutvonožců byla tato zajímavá zvířata v liberecké ZOO chována v letech 1970 až 1978. První dvouletá samice byla získána ze Švýcarska. Tomuto druhu lachtanů se ale pod Ještědem příliš nedařilo, takže jejich chov byl po úmrtí posledního ukončen a dnes se liberečtí chovatelé soustředí pouze na lachtany hřivnaté (Otaria byronia).


images/stories/01-13-10-12-35-13-lemurjpg.jpglemur kata (Lemur catta)
V ZOO Liberec chován v letech 1963 až 1992. Prvního jedince naše zahrada získala ze ZOO v německém Kolíně nad Rýnem, první vlastní odchov (samice) pak následoval už o rok později. Celkem se v ZOO Liberec narodilo 21 mláďat lemura. Svou první expozici našli lemuři ve starém ptačinci, který se nacházel zhruba v místech dnešního pavilónu tropů.


images/stories/01-13-10-12-37-20-medvedjpg.jpgmedvěd hnědý (Ursus arctos)
Medvědi hnědí navázali v chovu na předválečné období liberecké ZOO, vždyť starý medvědinec fungoval už od roku 1922! Hnědí medvědi pak v ZOO působili v letech 1955 až 1975. Jako první dorazil z československých cirkusů samec Pepík, o dva roky později pak ze ZOO Ústí nad Labem samice Dáša. Prvním vlastním odchovem byl v roce 1961 samec Gríša. Celkem se pod Ještědem narodilo 21 mláďat, která pocházela od dvou samců a jediné samice Dáši! Často se přitom rodila dvojčata, výjimkou nebyla ani trojčata. Po likvidaci chovu v 70. letech, kdy se počítalo s výstavbou nové expozice, se pak už medvědi hnědí do Liberce nikdy nevrátili.


images/stories/pumajpg.jpg
puma americká (Puma concolor)
O pumy americké liberečtí chovatelé pečovali v letech 1954 až 1991. Jako první přijeli pod Ještěd z pražské ZOO tehdy desetiletá samice Maruna a půlroční samec Macek I., první vlastní odchov pak následoval o čtyři roky později (samec Felix). Celkem se v ZOO Liberec vystřídalo neuvěřitelných 69 zvířat, z nichž 59 bylo vlastních mláďat!


images/stories/sakaljpg.jpg
šakal obecný (Canis aureus)
Šakaly mohli návštěvníci ZOO Liberec v expozicích vídat v letech 1954 až 1974. První vlastní odchov je zaznamenám teprve po deseti letech chovu v roce 1964, celkem se jich pak pod Ještědem narodilo osm.


images/stories/tapirjpg.jpg
tapír indický (Tapirus indicus)
Velmi exotické zvíře se v ZOO Liberec moc neohřálo - návštěvníci jej mohou pamatovat z let 1970 až 1976. Rumcajsovi a Mance ale v naší zahradě příliš nedařilo, takže po šesti letech byli prodáni, aniž pod Ještědem zplodili potomka.

images/stories/tygrjpg.jpgtygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae)
Nejmenší z tygřích druhů mohli návštěvníci ZOO Liberec obdivovat v letech 1983 až 1999. Jako první zanechala svou roční stopu samice Rádží, původem ze ZOO Praha, dalšími pak byla samčí dvojčata Ota a Omar ze ZOO Olomouc. Je pochopitelné, že čistě samčí populace už nemohla přinést žádné mládě. Poslední samec Omar pak měl trpký osud, když na onen svět odešel stižen rakovinou slinivky a metastázemi na játrech.



Historie 95 let ZOO Liberec

Založení ZOO Liberec a první léta

Přestože ZOO Liberec byla jako první v bývalém Československu založena až rok po ukončení velké války v roce 1919, její kořeny lze nalézt již na sklonku 19. století. Z tehdejšího přírodovědného spolku, jehož úkolem bylo v Liberci mj. budovat a zkrášlovat městské parky a který v roce 1877 zakládá botanickou zahradu, se totiž na přelomu století osamostatňuje Ornitologický spolek pro severní Čechy, který už tehdy započíná vlastní přípravné práce ke zbudování zoo. V jednom z parků v blízkosti Lidových sadů tak díky spolku v roce 1904 vyrostla první veřejná voliéra, na nedalekém gondolovém jezírku (dnešní chovné jezero v zoo) jsou jeho péčí chovány labutě a jiní vodní ptáci, v nevelké ohradě jsou drženy i srny, další domácí a cizokrajná zvířata a dokonce medvěd, jenž byl, jak se dočteme v původní tiskovině vydané k 15. výročí zoo (1934), „přivezen bývalým 94. regimentem z Bosny." (15 Jahre 1934: 1) Denní tisk přitom o aktivitách ornitologického spolku poměrně pravidelně referuje: „...jako každoročně byl i letos 15. května osídlen ptačinec v městském parku zpěváčky ze všech světadílů. Stavitel Hübner nabídl přemístit do parku z výstaviště domek, známý jako Čapí hnízdo. Jedná se také o oplocení malé části parku, kde by potom za vstupné návštěvníci choditi mohli a spolek by sem umístil své bažanty, což by mělo mít za výsledek vznik základů malé zoologické zahrady...," píší 23. 5. 1907 Reichenberger Zeitung. (Mikoláš 1973: 4) A o necelý půlrok poté, 8. 10. 1907, deník stylizuje: „...práce ve zdejším zookoutku byly v průběhu tohoto týdne dokončeny. Tím byl výběh připraven pro osazení čtyřmi srnci, z nichž nejmladší je jeho excelencí p. hrabětem Clam-Gallasem z revíru p. Huba na Grabštejně darován. K tomuto účelu nemohl také ornitologický spolek lepšího místa vyhlédnouti, neboť louka, les a voda jsou zde 24.000 m2 překrásně rozděleny. Protože všechny výdaje na celé zařízení nejsou ještě plně kryty, pak je třeba spolku, který již pro městské parky mnoho učinil jen přáti, aby mu prostřednictvím mecenášů prostředky nabídnuty byly, aby zookoutek do příštího roku zřízen býti mohl a aby stejně jako voliéra v parku a vodní ptactvo na jezírku se stal miláčkem obecenstva." (Mikoláš 1973: 5) Jde zřejmě o jeden z nejranějších popisů místa, kde už za tucet let otevře týž spolek první zoologickou zahradu se zmiňovaným Čapím hnízdem ve svém středu. V budově, dnes nejstarší dochované stavbě v zoo, přitom na dlouhou dobu najde své zázemí ředitelství a celá administrativa, aby je po rekonstrukci v roce 1994 vystřídala sezónní stylová kavárna.
I přes přání získat velkorysé sponzory se však spolku nedaří až do první světové války větší prostředky na zřízení skutečné zoo shromáždit, byť se celá oblast Lidových sadů stala tradičním místem nedělních špacírů libereckého obyvatelstva. Po válce zůstávají z původního areálu jen rozpadlé boudy a ze členstva spolku pouze dvě aktivní osoby - profesor průmyslové školy Fritz Weller (členem spolku od r. 1909) a odborný učitel Erich Sluwa (členem spolku od r. 1911). Ti předkládají v roce 1919 vedení města nový projekt na založení zoologické zahrady. Protože tentokrát nacházejí pochopení, může na podzim téhož roku přivítat zoo na ploše zhruba jednoho hektaru své první návštěvníky. Erich Sluwa pak zůstane v historii zapsán jako první ředitel (1919 - 1945) a ZOO Liberec je až do roku 1931 jedinou v ČSR.
O meziválečné zoo toho příliš nevíme, dochovalo se jen pár výročních zpráv, průvodce z roku 1933 a souhrnná brožura k 15. výročí vzniku zahrady z roku 1934. Původní rozsah zahrady byl zhruba 100 x 100 metrů, do konce roku 1926 se rozrostla na 2,5 hektaru a v letech před druhou válkou dosáhla 7 hektarů, na nichž bylo chováno až 500 zvířat ve 130 druzích. „Vznikly velké ohrady pro medvědy, zimoviště, pavilon pro lvy, ohrady a klece pro cca 400 zvířat. Když byl roku 1927 pan velkoobchodník Otto Bulirsch zvolen předsedou valné hromady, byla to obzvlášť šťastná volba, neboť se zvláštním zájmem a láskou k věci se spolupodílí na zvelebování zoologické zahrady," píše Erich Sluwa v roce 1934 v průvodním slovu k 15. výročí zoo. (15 Jahre 1934: 1) Vchod do zoo byl tehdy koncipován z druhého břehu jezírka a dodnes jej připomíná „vítězný oblouk" na rohu Masarykovy a Lesní ulice, který v meziválečné době ještě zdobil nápis Zum Tiergarten. Jak ukazují dobové fotografie a pohlednice, byla kromě Čapího hnízda, postaveného v tyrolském stylu, do nového areálu přemístěna i ptačí voliéra z roku 1904, která byla pro zchátralost zbourána až v roce 1961, výběh pro srnčí a několik menších ohrad a klecí. V roce 1922 pak přibyl zděný medvědinec, který, ač morálně zastaral již v 60. letech, stojí dodnes. Už nikoli jako chovné zařízení, ale spíše historický prvek, který má připomínat nejstarší dochovanou expozici první české zoo. O pět let po medvědinci pak v zoo vyrostl i první bazén pro lachtany (1927). Jak je patrné z historických snímků, je bazén vystavěn jako moderní zařízení a jeskyni, která fungovala jako vnitřní ubikace, zdobí fantaskní kamenné špičky. Už tehdy přitom expozice sloužila pro předvádění asistovaného krmení a cvičení, jako je tomu v podstatě dodnes. A je zajímavé, že lachtaní drezúry se osobně občas ujímal i sám ředitel Sluwa. Bazén fungoval až do druhé světové války, krátce po ní byl zasypán, protože nebyla perspektiva sehnat do něj nová zvířata. Poslední podstatnou stavbou pak byla velká zimní hala z roku 1928, která byla uzpůsobena jako zimoviště některých druhů zvířat a po válce byla přestavěna na pavilón tropických živočichů.

Samotné válečné období je už jen stínem předchozí epochy, zahrada chátrá, projevuje se i nedostatek krmiva, zvířat ubývá. Přestože meziválečná zoo byla spíše zvěřincem či živoucí výstavou, jejíž exponáty byly často na zimu rozprodávány, aby pak na jaře byly nové nakupovány, nelze zahradě a jejímu řediteli v žádném případě upřít znatelný myšlenkový rozhled. Sluwova slova z roku 1934 jsou půvabným nastíněním významu zoologických zahrad, která mají rozhodně co říci i dnes: „Zoo má všem, kteří nemají možnost podnikat daleké cesty, ukázat tamní svět zvířat. V dnešní době, kdy kvůli osídlování již téměř všechny druhy zvířat byly zahnány, je zoo nutností. Kolik městských dětí se nesetkalo tváří v tvář se srnkou, zajícem či liškou. Ani ten nejlepší obrázek nemůže nahradit přírodu. Pak pomůže pouze zoo. Ta ukazuje hezké, zdravé jedince z domácího i cizokrajného světa zvířat, pokud možno v jejich přirozeném prostředí. Zde může každý porovnat své znalosti získané z knih s živými zvířaty. Vedle tohoto poučení skýtá zoologická zahrada také zábavu. Poznáš, že je příjemné se nacházet v blízkosti zvířat, a určitě tě potěší zjištění, že je možné navázat přátelský vztah nejen mezi zvířaty, ale i mezi zvířaty a lidmi - pokud se pokusíš nahlédnout do zvířecí duše. Rozhlédni se nejen kolem sebe, ale zahlédni se i sám do sebe." (15 Jahre 1934: 3)

Po 2. světové válce

S osvobozením republiky je ZOO Liberec „14. června 1945 převzata prvně do českých rukou," (Podaný 1946: 5) dosavadní ředitel Sluwa je přesídlen do Německa. Jak popisuje první poválečný ředitel i hospodářský správce, přírodovědec Čeněk Podaný (1945-47), ubikace byly shnilé a zrezivělé, zvířat v nich bylo málo - asi 60 jedinců v 35 druzích, přičemž mnohdy trpěla podvýživou a různými nemocemi. Horní část zoo pak byla pro celkovou zarostlost křovím nepřístupná, takže první zima, kterou musela zahrada přežít téměř bez prostředků, byla skutečně kritickou. V novinových článcích z let 1946-47 tak nalézáme především prosby o finanční, zvířecí a materiální dary, přičemž žádosti o darování výhřevného koksu Podaný mnohdy doplňuje výčtem zimou uhynuvších zvířat. Dne 1. března 1946 tedy například ve Stráži Severu referuje, že „zoo jest vesměs nucena topiti dřívím, které ubikace tropické zvěře nevyhřeje na potřebnou míru právě tak, jak uhelný prach. Tím se stalo, že v poslední době zašli oba aligátoři kromě jiných drobnějších kusů zvěře. Jest to škoda několikatisícová..." V dalších měsících se sice daří doplňovat zvířecí sbírky i budovat nové expozice - v létě 1946 tak mohou návštěvníci poprvé vidět nová mořská akvária, kde „svorně vedle sebe žijí rybky z Brasilie, Konga, Indie i Australie. Sta rybek a tisíce barev. Živé drahokamy...," (Podaný 1946: 14) ale nedaří se zdárně dokončit jednání o nové organizační formě zoo, i když ředitel Podaný jako nejlepší řešení vidí její převedení pod správu města. Podaný nakonec zoo opouští a do roku 1954, kdy zahrada přešla do vlastnictví státu a stává se samostatným zařízením Městského národního výboru v Liberci, se v jejím čele vystřídalo hned 7 dalších lidí - Josef Němeček (1947-48), Lubomír Nebeský (1948), František Holas (1949-51), Emil Sameš, Bedřich Beneš, Bohumil Mertlík a Julius Dry (všichni čtyři bez bližšího určení v letech 1951-54).

Proměna v moderní chovatelské zařízení

Teprve s příchodem 10. ředitele v pořadí, Jiřího Badalce, a organizačním ukotvením zoo nastalo období stabilizace a postupného rozvoje. „Nové vedení správně odhaduje, že do budoucna nelze pouze nakupovat jednotlivá zajímavá zvířata, ale že budoucnost závisí na vytvoření vlastních chovných skupin cenných zvířat a na jejich odchovu přímo v zoo." (Mikoláš 1973: 21) ZOO Liberec se tak od meziválečného zvěřince vydala na cestu moderního chovatelského zařízení (chov v párech či přirozených skupinách), zahraniční výměnné spolupráce a skutečně odborného vedení chovů. Těmto cílům podřizuje i vlastní rozvoj areálu. Po červencové povodni v roce 1958, „i když nedošlo k větším ztrátám na zvěři a ani škody na budovách, komunikacích a na zahradní úpravě nebyly příliš velké," (Mikoláš 1973: 23) se pak rozvoj zoo přesunul i do její horní části, kde byly pro chovy zvířat lepší mikroklimatické podmínky. „Nad údolím jsou vyměněny staré ploty za ohrady z ocelových trubek. Podél nově upravené cesty vzniklo šest velkých výběhů pro kopytníky a menší výběhy pro lišky a další psovité šelmy. Na nově získaném pozemku je vystavěna nová stáj, moderně vybavená, a v ní nacházejí domov zebry, první druhy antilop a dočasně i sloni." (50 let ZOO Liberec 1969) Především ve druhé polovině 60. let pak dochází k přestavbě a výstavbě mnoha dalších expozic a ubikací, takže tuto stavebně činorodou epochu lze srovnat už jen s modernizací zahrady v období od 80. let do začátku nového milénia. Namátkou jmenujme expozici pro paviány pláštíkové (1963), která v nezměněné podobě slouží dodnes, pavilon šimpanzů (1965), klece pro levharty a pumy (1968), nový bazén pro lachtany (1969), pavilon slonů (1972) či rekonstruovaný pavilon šelem (1975). V roce 1977 byla konečně otevřena i nová administrativní budova, postavená za tehdejších více než 4,5 miliónu Kčs, která po 58 letech znamenala i zásadní změnu pro návštěvníky zoo - vchod do zahrady se tím totiž rovněž přesunul do horní části nad restauraci Rybářská bašta. Přestože i po osídlení horních pasáží Lidových sadů patří zoo stále jen mezi středně velké zoologické zahrady, často menší chovatelský prostor není pro zvířata žádným handicapem. „Omezený prostor, v němž se zvíře v zajetí pohybuje, není pro ně takovým nebezpečím, jak se mnozí domnívají. Je třeba vědět, že i v přírodě mají zvířata svá území mnohdy velmi přesně ohraničena a značně menší, než se všeobecně soudí. V zajetí, kde nepotřebují shánět kořist nebo prchat a skrývat se před nejsilnějším nepřítelem, jim někdy postačí velmi malý prostor, který ovšem má být vybaven kameny, skalkami nebo jiným přirozeným či umělým zařízením, odpovídajícím přírodnímu prostředí a návykům zvířete. Je to nutné k procvičení svalů a udržení dobrého tělesného stavu," líčí autoři průvodce po zoo z roku 1957.
Badalcova éra ale znamenala i posílení druhové pestrosti chovaných zvířat. Zoo jako druhá na světě začíná chovat vzácné kozorožce dagestánské, dále kozy šrouborohé, ohrožené makaky lví, čínské a perské levharty, zubry evropské, lachtany kalifornské i hřivnaté, tygry ussurijské i sumaterské či mnohé druhy opic, z nichž některé byly k vidění jen pod Ještědem, a daří se jí tyto druhy i úspěšně rozmnožovat, v řadě případů i jako první zoo v ČSSR. Jak totiž v roce 1974 napsal ředitel Badalec, „lidstvo může vytvořit kopii antické sochy nebo vázy, rekonstruovat celé části historického jádra města, ale bohužel nemůže rekonstruovat a vrátit životu vyhubený zvířecí druh. Proto zvířata, ohrožená současnou civilizací, představují nesmírnou kulturní hodnotu." (Výroční zpráva 1974: 3) Přesně 9. října 1958 přicestoval do zoo z německého Hannoveru i vůbec první chobotnatec, dvouletá samice slona bengálského Kitty. Sedm let přinášela mladá slonice radost svým ošetřovatelům i návštěvníkům, v roce 1965 ale uhynula. „Vzhledem k mimořádně vhodným povahovým vlastnostem budeme těžko hledat náhradu. Hlavní příčinou úhynu byla akutní otrava z překrmení velkým množstvím nevhodné potravy nedisciplinovanými návštěvníky," píše se ve výroční zprávě zahrady za rok 1965. Celé dva roky se pak ZOO Liberec musela obejít bez slonů. Až v roce 1967 získala nové přírůstky - přibližně tříletou bengálskou samici Rání a o rok mladší samici Gaurí. Obě pocházely z Indie, v roce 1974 je pak doplnila zhruba roční samice slona afrického Tana, která přijela ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové.

Zoo jako mezinárodně uznávané zařízení
Po Badalcově smrti v roce 1982 nastupuje na místo ředitele jeho dosavadní náměstek Josef Janeček, který zde vydržel dalších 22 let až do roku 2004. Jeho jméno pak zůstane spjato především s masívním stavebním boomem od poloviny 80. let do konce tisíciletí, kdy zahrada v epoše posametového investičního nadšení prošla velkou modernizací. Za finanční pomoci státu a po roce 1989 hlavně svého nového zřizovatele, Statutárního města Liberec, v areálu zoo postupně vyrostly nebo byly zásadně modernizovány pavilóny žiraf Rothschildových (1987), hospodářský pavilón (1987) se zázemím pro krmiváře, zvířecí kuchyni i některá zimoviště a odchovny ptáků, pavilón kočkovitých šelem (1994), pavilón opů (1994), pavilón tropické fauny (1999) či moderní zimoviště plameňáků (2003). Další přestavbou rovněž prošla expozice návštěvnicky atraktivních lachtanů hřivnatých (2004). „Pokud by se některé zoologické zahradě nepodařilo vytvořit podmínky pro množení svých živých exponátů, nutně by se dostala do těžko řešitelné situace. Vytvoření dobrých chovatelských podmínek je základní povinností všech institucí, které se chovy vzácných a ohrožených druhů zabývají," vysvětluje v roce 1989 při ohlédnutí za 70 lety existence zoo ředitel Janeček. V průběhu dvou dekád jeho působení získává ZOO Liberec také řadu významných zvířecích exponátů - žirafy Rothschildovy, osly somálské, nosorožce tuponosé i indické, gepardy, orangutany sumaterské, orlosupy bradaté, pižmoně či takiny čínské a může se pochlubit řadou světových úspěchů, např. prvoodchovem levharta sněžného (irbise) v rámci československých zoo v roce 1990 či stejný počinek u orla stepního o šest let později. Jsou položeny základy mezinárodních záchranných projektů v podobě programů reintrodukce dravých ptáků (orlosupi bradatí, orli mořští). V roce 1994 se pak v zoo usadí i první zástupci bílého tygra v Česku, kteří se od té doby stanou největší reklamní tváří zahrady. V témže roce dosáhne ZOO Liberec i významného diplomatického uznání, když je přijata jako stálý člen do Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), což pro ni znamená mj. možnost zapojit se napřímo do koordinovaných chovů ohrožených zvířat v rámci Evropského záchovného programu (EEP) a Evropské plemenné knihy (ESB). Hned v prvním roce členství je v zoo do programu EEP zapojeno 21 druhů zvířat a ředitel Janeček souběžně zasedá ve čtyřech komisích EEP, které koordinují záchranu makaků lvích, tygrů sumaterských, orlů kamčatských a orlů mořských. K 80. výročí založení je pak ZOO Liberec přijata i do Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA). Jak ale v roce 1984 líčila magazínu Zápisník tehdejší pracovnice propagace Lidmila Svobodová, zoo se musí potýkat i s běžnými starostmi, které se ovšem s železnou pravidelností opakují po celou její historii: „I přes výslovné zákazy lidé propašují do zahrady psa, nosí plné tašky krmení, opicím házejí nebezpečné předměty, kterými se mohou zranit. Děti přelézají zábradlí, dráždí zvířata, chodí mimo vyznačené cesty i s rodiči, kteří je třeba u lachtanů vysazují na zábradlí a neuvědomují si, že jsou to praví vodní dravci a dokáží vyskočit..."
S příchodem ředitele Davida Nejedla v roce 2004 pak dochází k řadě podstatných změn. Zoo už není na prahu nového milénia jen a pouze množitelem vzácných druhů zvířat a jejich genetickou bankou, i když je to nadále jejím primárním cílem, ale otevírá se širšímu pojetí vzdělávání školské i běžné veřejnosti, vyspívá rovněž marketingově. Zároveň ukazuje svůj neskutečný potenciál místa, kde lze úspěšně a nenásilně napomáhat s vzájemnou integrací návštěvníků ze všech sociálních a zdravotních skupin. Nově otevřené dimenze zoologické zahrady posiluje i změna její organizační struktury, když se její součástí v roce 2006 stávají Městské středisko ekologické výchovy DIVIZNA a Centrum pro zvířata v nouzi ARCHA se stanicí pro handicapované tuzemské živočichy, bývalý městský útulek pro psy a kočky. Lze nadneseně říci, že v tomto spojení se kruh ochrany přírody uzavřel: zoo se zabývá záchranou ohrožených exotických zvířat, ARCHA pečuje o zraněné jedince z tuzemské volné přírody a zvířata ze soukromých a zájmových chovů, DIVIZNA je pak skutečnou teoretickou základnou globální ochrany životního prostředí. V polovině roku 2011 pak se zoo splynou i sousední Lidové sady, tradiční společenské a kulturní středisko, kde zahrada kromě dalšího nového rozměru získává místo zchátralého ředitelství z roku 1977 i důstojné administrativní zázemí. ZOO Liberec tak na počátku druhé dekády 21. století stává ojedinělým zařízením svého druhu v České republice, protože tak pestrou paletu služeb veřejnosti žádná jiná zoologická zahrada neposkytuje. „Na příkladu ZOO Liberec lze velmi dobře demonstrovat historii vývoje vztahů mezi člověkem (chovatelem či návštěvníkem) a zvířaty, která začal člověk chovat pro jiné účely než čistě užitkové. Můžeme tak sledovat sociálně politické okolnosti, které od roku 1919 formovaly libereckou ZOO od příležitostného zvěřince, ukazujícího exotická zvířata jako živou atrakci, přes rozvoj plánovaného chovatelství pro účely záchrany druhů ve smyslu Noemovy archy, až po dnešní snahu o budování pomyslného velvyslanectví přírody v lidské společnosti. Společnosti vědomostního věku," (Výroční zpráva 2006: 6) vetkl ředitel Nejedlo v roce 2006 do preambule firemní filozofie zoo.
Významnou stopu začíná zoo zanechávat i na mezinárodním poli, a to díky vědeckým a ochranářským projektům, které buď sama vede, nebo se jich za finančního přispění účastní jako člen širšího týmu. Tyto tzv. in situ projekty se přitom primárně zaměřují na záchranu populací zvířat žijících ve volné přírodě. Na ostrově Rubondo v tanzanském Viktoriině jezeře tak čeští vědci a zoologové zkoumají potravní ekologii a parazity šimpanzů, ve Středoafrické republice naopak chování goril nížinných a ve východoafrické Eritreji monitorují výskyt posledních skupin osla somálského. V jihovýchodní Asii věnují úsilí záchraně vzácného pěvce, sojkovce dvoubarvého (severní část Sumatry, Indonésie) a ohroženým živočichům filipínských ostrovů Negros a Panay. ZOO Liberec ale participuje i na ochranářském projektu levharta sněžného Snow Leopard Trust či na humanitárním projektu, který v africké Burkině Faso pomáhá zdejším sirotkům a dětem ulice. Mnohé tyto aktivity přitom zoo sdílí společně s partnerským o. s. Faunus.
K podstatným změnám ale dochází i v samotné chovatelské činnosti, kde zoo zohledňuje jednak svou geografickou polohu, welfare chovaných zvířat a také jejich genetickou čistotu. Výběr živočišných druhů se tedy začíná více zaměřovat na klimatické podmínky podhorské zoologické zahrady, zoo se také soustředí na výstavbu tzv. kosmopolitních expozic, v nichž sdružuje více druhů zvířat pocházejících ze stejné oblasti (např. žirafy a zebry, takini a muntžaci aj.) Na sklonku roku 2012 zoo podél zhruba tříkilometrové prohlídkové trasy a na celkových 12 hektarech plochy chová 1364 živočichů ve 182 druzích, přičemž mezi ochranářsky nejcennější lze zařadit kozorožce dagestánské, kozy šrouborohé, osly somálské, pandy červené, pižmoně grónské, sambary skvrnité, sněžné levharty, takiny čínské, makaky lví, gibony bělolící či celou plejádu dravců, kteří tvoří patrně nejucelenější kolekci na starém kontinentu.
Návštěvníci a sponzoři ZOO Liberec

Indikátorem úspěšnosti každé zoologické zahrady je kromě řady ekonomických ukazatelů především její návštěvnost. Stejně jako se musí chovatelská činnost ZOO Liberec přizpůsobit chladnému a často deštivému podhorskému klimatu, je jím výrazně ovlivněna i návštěvnická sezóna, přestože je zoo jinak otevřena nepřetržitě po celý rok. „V listopadu až březnu nevystupuje měsíční počet diváků nad 10.000 osob, ve špičkovém měsíci sezóny v červenci se pohybuje v rozmezí 64.000 až 97.000 osob. I nejnižší návštěvnost v tomto měsíci je vyšší než součet nejsilnějších návštěv docílených v listopadu až březnu," analyzuje v roce 1973 Jiří Mikoláš. (Mikoláš 1973: 38) Na tomto poznatku není třeba takřka nic měnit ani po 40 letech. Přestože hlavní sezónu významně zkracují jarní i podzimní plískanice, udržuje si ZOO Liberec už od konce 50. let pozoruhodně vysokou návštěvnost. Od téhož období také počíná souvislejší řada dat, kdy se návštěvnost eviduje - údaje z předválečných let naprosto chybí, v letech 1945 - 1953 se pak odhaduje počet návštěvníků zoo na zhruba 100.000 za rok. Už v roce 1956 ale zoo poprvé přivítala přes 200.000 lidí, o dva roky později pak přes 300.000. Vrcholem zatím byl rok 1989, kdy ZOO Liberec navštívilo přes 460.000 osob, v letech následujících ale začala návštěvnost klesat a před koncem milénia se ustálila s mírnou oscilací na průměrných 350.000 - 360.000.
Kromě svých návštěvníků ale potřebuje každá zoologická zahrada také sponzory a mecenáše. Už od samých počátků existence zoo se v dochovaných publikacích i novinových článcích pravidelně setkáváme s poděkováním váženým dárcům, bez nichž by liberecká zahrada v roce 1919 nejen nevznikla, ale po roce 1945 se již znovu neotevřela. Rovněž dnes je ZOO Liberec na příjmech od sponzorů závislá. I díky nim se totiž daří každým rokem o trochu vylepšovat prostředí, které obývají stovky vzácných živočichů, pro něž už třeba za čas nebude jinde na planetě místo.

© Ivan Langr, 2013

Text Historie 95 let ZOO Liberec vyšel v roce 2013 v publikaci Karpaš, R. et al. JIZERSKÉ HORY 2 - o rašeliništích, květeně a zvířeně.

Použité zdroje:

15 Jahre Reichenbergs Tiergarten. 1934
Mikoláš, Jiří. Studie o problematice vzniku a vývoje liberecké zoo. 1973, nepublikováno.
Podaný, Čeněk. Průvodce po zoologické zahradě v Liberci. 1946
50 let Severočeské zoologické zahrady v Liberci. 1969
Severočeská zoologická zahrada Liberec. 1989
Výroční zprávy ZOO Liberec 1965 - 1977, 1993 - 2011
Dobové noviny a časopisy.

 

 

 

 

 

 


 
















 


 

 

 

 

 

 

  [ Zpět ]

Patříme k sobě

Centrum Archa
DIVIZNA
Lidové sady Liberec

Podrobná mapa zoo

09-18-14-03-13-25-mapa-webpng.png

Najdi nás na Facebooku!